Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.-4.den

Třetí a čtvrtý den jsme strávili převážně pracovně, v sobotu se trh otevře, tak bylo potřeba vše připravit. Včera jsme byli kouknout na rybí trh,kde nás jeden prodavač vyfotil,dnes jsme prošli takovou uličku v podloubí, kde se scházejí převážně mladí lidé a pouliční mladí muzikanti,ani jsem netušil, jak je zde oblíbená kytara, přestože jsem dnes v jednom obchodě s hudebními nástroji zjistil, že jsou tu asi tak 5x dražší, než u nás, oproti třeba elektronickým klávesám, které stojí u nás neskutečné peníze, ale tady jsou o dost lacinější.Je zde znát, že je zde manuální práce,hodně ceněná. Ačkoli jsem si myslel, že je Japonsko země elektroniky, a že se tu bude prodávat na každém rohu, opak je pravdou, elektroniky je tu hodně,ale obchod jsme zatím nenašli žádný. (samé hadry :-( ), ale už máme typ, kam jít. Zřejmě je tu tak levná, že sní nechce nikdo obchodovat,(jen moje domněnka). Další zajímavá věc, je nadřazenost mužů oproti ženám a velká váženost starých mužů. Kdykoli jsem nějakého muže poslal za Aišou,protože umí anglicky,např. kontrolu ve stánku, nebo v bance, vždy chtěli jednat se mnou, a nebylo jim moc po vůli, že musí jednat s ní.Vždy když odcházejí, tak se vzájemně uklánějí, a tím hlouběji, čím je druhá osoba váženější.Jsou to milí usměvaví lidé. Ze všech stran je tu pořád něco slyšet.Na každém třetím sloupě pouličního osvětlení je malý reproduktor, ze kterého celý den zní mluvená reklama na rozličné výrobky, že si člověk připadá, že nikde není trocha klidu,ale Japonci jsou zřejmě sluchově zaměření lidé. I když člověk přijde do obchodního domu, tak na něj prodavačky pokřikují, a nabízejí své zboží, jako někde na trhu, kdo nekřičí, toho si nikdo nevšimne. Aiše se moc líbí písničky jedné zdejší populární kapely s názvem Orange Range, můžete poslechnout zde .

5. a 6. den

Je sobota, a začíná nám pracovní období, dnes se otevírá tržiště,nejvíce práce je s přípravou  ingrediencí na bramboráky, o víkendu to dělá, oloupat a nakrájet 4 až 5 kýblů brambor a 3 až 4 kýble cibule, v týdnu polovic, dále připravit mleté maso na hamburgry, namíchat svařené víno, ohřát párky,no je toho dost a pobyt i vydělané peníze zde budou tvrdě odpracované.V sobotu jsem šel do hotelu jak zmlácený pes, dnes už to bylo podstatně lepší, zapracováváme se a získáváme rychlost a také nebyl takový fofr, jako v sobotu, pekl jsem bramboráky po dvanácti a sotva že jsme stačil zásobovat frontu před okýnkem, a to trvalo v tom největším fofru tři hodiny. Jinak jsme cestou objevily přímo u tržiště nějakou církev, viz foto, doufám, že se tam podíváme, i když na schromáždění se zřejmě nedostaneme.Zítra máme více volna , na tržišti musíme být až v 11h, o víkendu už v 9h a v 21:30h jsme šli domů. Cestou do hotelu nás pozval šéf na pivo do jedné pěkné hospůdky, tak jsme ochutnali Sapporské pivo - dobré.

7. až 10. den

Dny jsou teď dost podobné, už jsme se celkem zapracovali, a Vánoční trhy jsou v plném proudu.Když máme na stánku zrovna chvilku, tak si píšeme a učíme japonská slovíčka. Na jevišti uprostřed tržiště je občas nějaký program,a nedávno tam hrály převážně dívčí dechová kapela, bylo jim tak kolem dvanácti let, a hráli perfektně, v životě jsem nikoho v jejich věku takhle hrát neslyšel. To je další věc která mě dost překvapila, Japonci jsou velmi muzikální, a také náruživí fotografové, a když něco dělají, tak pořádně. Polovina těch, kteří mají fotoaparát, mají sebou také stativ.Venku se začíná ochlazovat, a dnes ráno (čtvrtek) už trochu poletuje sníh. Na zimu jsme připravení, máme v budkách připraveno topení na karosin, tekutá látka, nevím k čemu bych jí přirovnal.Včera ráno jsme byli v obchodě na který jsem se opravdu těšil, s elektronikou a počítači,padala mi brada a nevěděl jsem na co koukat dříve. V životě jsem v žádném našem obchodě neviděl, že by si zákazník mohl vybrat mezi snad padesáti notebooky, které by měli přímo na obchodě, a totéž s ostatním věcmi. U nás mají vše po třech či čtyřech kusech, a člověku misí stačit katalog. Elektronika je zde cca o 40% levnější, ale ne všechno, něco vychází na stejno, něco dokonce dražší, např. paměťové karty do fotoaparátů.

11. až 13.den

Uhodila tu zima, nejdříve se ochladilo Z 12C na 5C a dnes na 1,5C, začal foukat silný vítr a trochu začalo chumelit. Už víme, proč se říká Hokkaidu lednička Japonska. Dnes ráno jsem se před osmou hodinou probudil, a cítil jsem jak se houpe hotel. Pak jsem se dozvěděl, že zde bylo slabé zemětřesení, zde jen 1.stupeň Richterovy stupnice, ale jelikož jsme v hotelu v nejvyšším patře, dvanáctém, tak to šlo docela slušně cítit. Na východě Hokkaida však bylo silnější, 4. stupně. Ještě že máme na tržišti v ve stánkách pořádné topení, hřeje parádně, a je vidět, že jsou tu na tuhé zimy zvyklí ale také pořádně připravení.Nevím jestli jsem o tom už nepsal, ale perfektně se zde musí orientovat slepí lidé, jelikož na všech chodnících podchodech a schodech je mezi dlažbou vložena jedna řada speciálních žlutých dlaždic s výstupky, tohle nemají v tomto rozsahu asi nikde na světě, obdivuhodná péče o tuto menšinu obyvatel, a vůbec na všem je zde vidět, že když Japonci něco dělají že opravdu používají hlavu. Např. v každém domě jsou zde podzemní parkoviště, min. pro obyvatele či zaměstnance, takže zde s parkováním není problém ani v centru, i když zde jezdí více aut než v Praze. Sapporo má 1 800 000 obyvatel, ale rozlohou není moc velké.

Začínám být přejezený bramboráků, hamburgrů, steaků a všeho ostatního co zde připravujeme, jelikož je to většina stravy po celý den. Nyní si už rýžovou snídani, vychutnáváme, zvykli jsme si a je to něco jiného,než co jíme po zbytek dne. Jinak tu mají výborné pečivo. Ale už jsem si zde také koupil něco, co mi vůbec nechutnalo a musel to vyhodit, naštěstí to nebylo moc drahé.

str. 3
 

Náhledy fotografií ze složky Sapporo 2004