Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konstruktivní komunikace

Kdykoliv s kýmkoliv jednáme, tak to vždy bude jedním ze čtyř níže popisovaných způsobů komunikace. Jen dva z nich se však dají označit  jako konstruktivní  (první a druhý) způsoby komunikace, a měl by je člověk použít vždy, pokud mu o něco jde a záleží mu na výsledku. Pojďme se tedy podívat na to, které to jsou.

Obrazek
• Já jsem OK, Ty jsi OK - komunikace dvou
 rovnocenných partnerů, první z těch, která se
 dá nazvat konstruktivní komunikací. Obě strany
 se při jednání cítí příjemně a přirozeně.




Obrazek
•  Ty jsi OK
,
Já nejsem OK, - komunikujeme k proti
straně směrem nahoru. Tento způsob komunikace
neznamená, že se před druhým ponižujeme ve smyslu
já nejsem nic, ty jsi mistr světa, ale je o tom, že protistraně
dokážeme dát najevo, že si vážíme toho, co umí, čeho
ve svém životě dokázal. Je založen na ocenění a respektu
k druhé osobě. Tento způsob jednání často používají sebevědomí lidé, kteří už něco dokázali a nepotřebují se nad nikoho povyšovat. Lidé si tohoto efektivního způsobu komunikace hodně váží, jelikož mnohdy s nimi druzí jednají přesně opačně.

Obrazek• Já jsem OK, Ty nejsi OK - jednání z patra je velice
 častý způsob  komunikace, hlavně u arogantních a
 namyšlených lidí, kteří rádi dávají najevo, že jsou něco
 víc, než druzí. Jsou výjimečné případy, kdy by se tento
 způsob mohl použít. Jedním z nich je právě výše
 popsaná situace, kdy použijeme to samé, co na nás
 zkouší protistrana a tento přístup jí pak dokáže
dostat do patřičných mezí v případech, že nic
 jiného neplatí. Jinak bych tento způsob komunikace nedoporučil.   
     


Obrazek• Já nejsem OK, Ty nejsi OK - komunikace dvou
individuí, která má velice nízkou hodnotu, řeči o
 ničem - u piva, klepy a rozebírání záležitostí, které
 člověk stejně nemá šanci ovlivnit (počasí, výsledek
 fotbalového utkání, politika atd. ). Je to nejčastěji komunikace
 lidí  bez cíle, kteří jen proplouvají životem a o ničem jiném 
 se bavit nedokážou. Doporučuji se této komunikaci vyhýbat.
 Nikam vás neposune, právě naopak, ještě stáhne dolů.
 Všichni k ní přirozeně tíhneme, jelikož jí nejčastěji slyšíme
 kolem sebe a měli bychom kontrolovat sami sebe, aby
 nevycházela z našich úst, pokud to chceme někam dotáhnout


zpět