Jdi na obsah Jdi na menu
 


Japonsko deník

16. 12. 2004

1.den

 

Vyrážíme, a zjišťujeme,že letadla mají stejná zpoždění jako vlaky. Z Dráždan odlétáme o 3/4h později a taktéž z Frankfurthu. Na letištích Wifi funguje, ale maila se mi odeslat nepodařilo,asi mám špatně nakonfigurováno. Z Drážďan letíme Boeingem 737,odlétáme v 18:45 a 10 minut po půl osmé přistáváme ve Frankfurtu. Srovnávat letište v Drážďanech a Frankfurtu je jako srovnávat vlakové nádraží v Kraslicích a "hlavák" v Praze. Kam se člověk podívá, všude ranveje a letadla,něco neskutečného.Z Frankfuthu Letíme Boingem 747,a to už je éro obrovské.Vždy se před startem pomodlím. Při startu na LCD pohled z pilotní kabiny,moc pěkné.Na LCD přede mnou jsem si pustil údaje o letu,je tam vidět poloha letadla.Na jiných kanálech je TV,jen anglicky a japonsky. Je možno si taktéž pustit hudbu či nějakou hru.Za letu si mohu pustit Notebook,i když nejsme v bussines class,holt japonská letecká společnost nemá s technikou problém. Škoda že mi baterie vydrží jen půl druhé hodiny,a nejsem online, ale internet je asi jen v bussines class. No alespoň si také otevřu knihu. Už nás zásobují dobrotama,nejdřív dal jsem si tomatový džus.Už máme s Aišou docela hlad,je tři čtvrtě na jedenáct večer a obědvali jsme v jednu. Letíme ve výšce 10 000 metrů, rychlostí cca 1000 km/h , venku je -50C.Je 22:55h (v Tokiu 6:55)letíme na sever,přeletěli jsme Berlin teď jsme nad baltickým mořem.Právě jsme nerozuměli letušce, nabízí dvě jídla,angličtina s japonským přízvukem je dost nesrozumitelná. a tak nám je ukazuje,teď si dáme do nosu. Je půl dvanácté, minuly jsme Polsko, a jsme již nad Ruskem, přeletěli jsme nad městem Tartu a pokračujeme směrem na Sankt Peterburg.Občas s námi zahoupe turbolence,jinak v pohodě.Na Japoncích je vidět jak k sobě mají vzájemnou úctu, uctivost je u nich v hodnotovém řebříčku zřejmě hodně vysoko.Je 1/4 hodiny před půlnocí, pohazuje s námi turbolence, a začíná přicházet únava. Nevím zda si zdřímnout či nespat. Přistaneme ráno našeho času,ale večer času japonského, takže máme před sebou dvě noci po sobě. Zkusím vydržet a spát až v hotelu, nechce se mi prospat let, který tak často nezažiji.Je před půl jednou a jsme cca nad 500km nad a za Moskvou, v úrovni Gorkého.Je čtvrt na dvě,Aiša už hodinu zařezává,a právě letíme nad Uralem.Je vidět že letíme na východ, kolem druhé hodiny ranní se venku začlo rozednívat.Nyní je za deset min. tři a jsme hluboko nad Sibiří.Až teď si uvědomuji jak je to Rusko veliké ve srovnání se zbytkem Evropy a jak pomalu ho na mapce letadlo ukrajuje.Letíme již skoro pět hodin ,venku je -58C a ještě zhruba stejná vzdálenost nám chybí do cíle.V polovině Sybiře jsme vystoupali ještě o kilomatr výše, na 11 125m kde venkovní teplota klesla na -65C. Nyní je chvilka po páté ráno (v Tokiu hodina po poledni),a blížíme se k nejvýchodnější části Ruska, k Chabarovsku. Aiša spí, jako když jí do vody hodí,trochu jí závidím, já chrupal tak jednu hoďku a byl jsem rád. Let už se zdá nekonečný,těším se na pořádnou postel. I když se každou chvíli procházím, tělo dřevění. Teď v letadle rozsvítily a asi bude snídaně. Venku je sice světlo, ale okénka byla zatažená, aby se dalo spát.Snídaně byla moc dobrá,vaječná houbová omeleta,a nejaký květákový řízeček,či co a ovocná miska. Do Tokya přilétáme v 16h tamnějšího času (u nás 8h ráno), za dvě hodiny nám to odlétá do Sapora. Let do Sapora také OK,po přistání na ostrově Hokkaido však zjišťujeme, že je to lednice Japonska. Dále pokračujeme ještě 3/4h do centra vlakem, který má zastávku hned ve vestibulu letiště.Rozjíždíme se a zjišťujeme, že nás začíná hřát topení v sedačkách vlaku.Po příjezdu na hlavní nádraží přesedáme do taxíku, poměrně velký vůz s velkým kufrem, ale i přesto se mu tam nevešly všechny naše kufry.Řidič vše vyřešil s elegancí, nechal kufry koukat a nedovřené víko přitáhl gumou. V Japonsku se jezdí stejně jakov Británii vlevo.Kdybych tu měl řídit, tak přesto že si jako řidič celkem věřím, tak bych jisto jistě naboural.Taxík má pod palubní deskou LCD displej cca. 25x15cm, na které běží puštěná televize, nechápu, jak je to nemůže rozptylovat. A jsme v hotelu, a zjišťuji že je zde opravdu draho,a za jiných okolností bych se sem nikdy nedostal. Měsíc dvoulůžkového pokoje a 10 dní jednolůžkového pro našeho kolegu stojí v přepočtu 56 000,-kč. ( na palubě letadla nabízely značkové zboží z Duty Free, šála 5000,- kč....) A už vstupujeme do našeho pokojíčku, a to pokojíčku myslím doslova. Kolem dvoulůžkového letiště je kolem dokola 1m místa, ovšem moc pěkný. Domnívám se že i jejich vlastní byty nebudou moc velké, Japonsko má podobný počet obyvatel jako Německo, jenže na daleko menším území, což se projevuje hustou osídlenností a vysokým počtem velkých metropolí, což jsme viděli i při letu do Sapora, letěli jsme celkem nízko, a každou chvíli míjeli nějaké. A toto se domnívám je důvod proč zde musí hodně šetřit při výstavbě s plochou.Zařízený je však pokoj velmi pěkně, i po stránce technické Japonci nezklamali, hned nad zástrčkou telefonu jsme našel zásuvku na síťový kabel, připojil notebooka a zjišťuji že mám zdarma plně k dispozici celodenní připojení o rychlosti 100 Mb/s a díky tomu Vám mohu v pohodě ze svého pokoje psát více, než kdybych notebooka neměl, to bych musel chodit dolů na recepci, kde jsou taktéž k dispozici dva notebooky, alespoň Vám toho budu moci více a častěji napsat. 

2.den

Tak jsme prožily další den, začal trochu zvláštní (na naše poměry) snídaní, pak jsme šli na tržiště, kde se od konce týdne bude konat christmas market, pomáhali jsme s přípravou stánku, a vybalováním zboží, které přišlo letadlem a lodí.Také jsme se byli trochu projít po městě. Zaujalo nás, že semafory,když naskočí zelená, vydávají pro slepce zvuky jako různí ptáčkové,podobně jako u nás cvakají,budu to muset natočit na kameru.Jinak nám tu jídlo připadá trochu mdlé, jakoby bez chuti. Nejhezčí je však Sapporo večer, když se rozsvítí všechny neony v ulicích.

 

Náhledy fotografií ze složky Sapporo 2004