Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mám žebřík svého úspěchu opřený o tu správnou zeď ?

Pokud strávíte svůj čas stoupáním po žebříku úspěchu, ujistěte se, že ho máte opřený o správnou zeď. Stephen Dovez

Lidí, kteří se rozhodnout uspět a začnou stoupat po nějakém žebříku úspěchu je s spousta. Čím to, že jich tak málo dojde až do cíle. Možná by to mohlo být i proto, že si málokdo již při zdolávání prvních příček včas nepoloží zásadní otázku, která je v titulku tohoto zamyšlení.
Co je tou zdí myšleno?  
Obrazek
    Pokud zůstaneme o tohoto přirovnání, tak to může být třeba to, zda je to ta správná zeď, či zda je ze správného materiálu a zda se třeba časem nezhroutí, když budeme v horní polovině tohoto žebříku či zda nás ten žebřík dovede tam, kam jsme si naplánovali.
     Samozřejmě že jsou i různě dlouhé žebříky a pokud si vezmeme krátký na vysoký cíl, jak to asi dopadne. Důležité je však si uvědomit i to, že čím delší žebřík si člověk vybere, o to stabilnější a z kvalitního materiálu by měl být. Ne vždy je těžší vylézt na dlouhý žebřík. Existují i krátké, na které se neleze snadno díky zpřelámaným některým příčkám. Hodně se člověk nadře a přesto se o moc dál nedostane, což je asi ta nejhorší alternativa, která se nám může stát.
    Abychom mohli určit, zda je zeď správná a žebřík taktéž, musíme nejprve zauvažovat o tom kam se chceme dostat při jeho zdolávání. Naše poslání a cíl jde tedy ruku v ruce s výše zmíněným. Pojďme se tedy na naší cestu k vytyčenému cíli podívat z obou těchto hledisek.
 
    Pro člověka, který by chtěl dosáhnout úspěchu v nějakém sportu by měla být tou správnou zdí osobnost trenéra, kterému se svěří do péče.  

    Pro jiného, který nemá ambice si rozjet nějaké vlastní podnikání a chce budovat zaměstnaneckou kariéru, by to mohla být firma, která mu růst a postup umožní.

   Pro majitele firmy to pak může být člověk s většími zkušenostmi či rozhledem, který je ochoten poradit a o kterém ví, že se na něj může spolehnout, že mu neporadí špatně.
Nebo to také může být správně zvolený obor podnikání, kterému rozumí a který má do budoucna růstový či alespoň udržitelný ziskový potenciál.

    Pro člověka, který si chce vybudovat časovou a finanční svobodu by to měl být žebřík v podobě nějakého vlastního podnikání. Ještě nikdy se nikomu nepovedlo tohoto statutu dosáhnout prací pro někoho jiného. Jelikož žádný zaměstnavatel lidem nedá více než kolik musí, aby je udržel ve své firmě. 
A proto také Robert T. Kiyosaki ve svém citátu říká:  To první co lidé mohou udělat pro zvýšení jejich majetku a zajištění je založit si vlastní byznys na částečný úvazek.
 

Tím, že budeš pilně pracovat osm hodin denně, se postupně můžeš stát šéfem a pracovat dvanáct hodin denně.
neznámý autor

   Pro dalšího člověka, který si je vědom, že se na podzim svého života dnes musí z velké části připravit sám (viz jiné zamyšlení zde), a kterého cílem je zajistit se do budoucna by ta zeď mohla být  něčím, co mu do budoucna bude generovat další pokud možno pasivní zdroj příjmu, ze kterého bude moci žít v době, až nebude moc aktivně pracovat.

  Pro lepší pochopení bychom si mohli uvést několik případů, kdy si lidé opřeli žebřík úspěchu o nesprávnou zeď.  Stane se to velice snadno a alespoň jednou každému z nás. Může to způsobit úzký úhel pohledu při rozhodování způsobený nedostatkem relevantních informací, či jiné okolnosti.

    Prvním takovým příkladem může být ta situace, kdy chce člověk s úzkou specializací pracovat ve firmě a u této činnosti setrvat delší část svého života. Mohlo by se jednat třeba o nějaký druh výzkumu. V tom případě by měl hledat takovou, která výzkumu dává dostatečnou prioritu. Pokud však pracuje u firmy, kde je výzkum a pokrok do budoucna na okraji zájmu vedení, opřel svůj žebřík o špatnou zeď.
 
   Druhým příkladem může být člověk, který někde zaslechl o možnosti budování pasivního příjmu a chtěl by tímto způsobem zajistit se a svojí rodinu. Začne pracovat jako vedoucí obchodní skupiny u některé finanční společnosti a  říká si: mám provizi z každé pojistky, pasivní příjem, který tvoří mezi-provize z aktivity mnou vedených lidí a další pasivní příjem mi roste z kmene mých klientů, kdy mi je vyplácena jednou ročně udržovací provize po celou dobu pojistky klienta.
    Už mu však nedojde, že oba tyto "pasivní" (a do uvozovek dávám záměrně, jelikož se v pravém slova smyslu o pasivní příjem nejedná) příjmy jsou vázané na jeho vlastní měsíční aktivitu a setrvání ve firmě. Jakmile se dostane do situace, že nebude moci z jakýchkoliv důvodů tuto činnost vykonávat, skončí mu jak příjem ze skupiny, kterou vedl, tak příjem z kmene, který léta letoucí budoval.
 
    V praxi jsem se s tímto či obdobným příkladem setkal nejednou a vždy bylo velice smutné vidět, jak tito lidé po letech usilovné práce po skončení činnosti začínají znova od nuly.  

   Nemusí to však být výsada jen finančnictví. Nedávno jsem byl svědkem případu, kdy  měl člověk v pronájmu restauraci. Léta tvrdě budoval její jméno a v momentě, kdy se stala zavedeným a prosperujícím podnikem mu nájemce vypověděl smlouvu na další období a jemu zbyly jen oči pro pláč. I v tomto případě se dá v určitém slova smyslu říct, že opřel žebřík o nesprávnou zeď. 

    Dalším příkladem je opřít životní žebřík o zeď zaměstnaneckých výhod. Slyšel jsem o případu ředitelky jedné banky, která už dnes nefunguje. Měla lukrativní místo, služební mobil, notebook, auto a dokonce i byt! Kolik asi životních dilemat musela zažít, když chtěla strávit víkend s rodinou a zaměstnavatel jí oznámil, že v sobotu BUDE v práci... A v jaké situaci musela být, když o toto místo přišla a s ním i o všechny vyjmenované benefity.
      Já sám jsem jen kvůli služebnímu autu a dalším výhodám setrval v jedné firmě o dva roky déle, než jsem měl v úmyslu jen proto, že jsem neměl v té době koupené své vlastní. Dodnes těchto dvou let lituji a považuji je za ztracené, jelikož už mě tato práce neuspokojovala.
       Někdy může být tím nejsprávnějším rozhodnutím to, kdy se člověk rozhodne z nějakého místa odejít. Nedávno jsem držel v ruce časopis moderní řízení, kde byl článek o jedné velice schopné manažerce. Ptali se jí na její nejlepší a nejhorší manažerská rozhodnutí, která v životě učinila. Jako to nejlepší uvedla to, kdy se rozhodla dát výpověď ve firmě, kde v důsledku stresu a přesčasů čelila vážným zdravotním problémům. Je vidět, že tato žena měla své priority seřazené a že podle nich jednala.  

 
   Pokud si vybereme ten správný žebřík a opřeme jej o tu správnou zeď, tak bychom měli položit základ pro šťastný život. Šťastný život však můžeme žít jedině tehdy, pokud ve svém životě nebudeme mít dilemata. Jinými slovy, bychom měli přestat dělat věci, o kterých sami víme, že bychom dělat neměli a začít dělat věci, o kterých sami víme, že bychom dělat měli.
     To zda konáme proti našemu životnímu přesvědčení lze určit jednoduchým testem. Pokud si v něčem nejste jisti, zda jste se rozhodli správně, tak si hoďte na toto rozhodnutí korunou. Pokud vám padne strana mince, při které byste měli chuť si hodit ještě jednou, tak řešení, které padlo bude proti vašim prioritám a zcela jistě si svým rozhodnutím do života vtáhnete dilema, které dříve či později způsobí, že se váš život stane z nějakého důvodu méně šťastným.

Je jasné, že žebřík, který je správný pro jednoho, nemusí být tím správným pro druhého. Každý máme jiné cíle, životní poslání atd. 

zpět